Jsou dny, o kterých se moc nemluví. Dny, kdy se člověk probudí a první myšlenka není „co dneska budu dělat“, ale spíš „proč vůbec vstávat“. Dny, kdy je všechno těžké ještě dřív, než vlastně něco začne. Jako by už samotná existence byla námaha. Jsou dny, kdy nechceš umřít dramaticky. Nechceš křičet. Nechceš nic dokazovat. Jen nechceš být. Neexistovat. Vypnout. Zmizet z vlastních myšlenek, z vlastního těla, z toho tlaku, který tě svírá zevnitř. Je to tiché. Nenápadné. Ale o to silnější. A pak jsou dny plné nenávisti. Ne vůči světu. Vůči sobě. Každá chyba je větší, než ve skutečnosti je.…
Autor: Denča
Denča
Zajímá mě velmi středověk, historie o katovském řemeslu. Miluju hudbu, kterou jsem schopná poslouchat celý den, abych utekla od kruté reality života.